O pomíjení, na způsob haiku, básničkové příběhy, zamilovaný part "Ještě tančím", ale i básně o smrti naleznete v této spíše melancholicky laděné básnické sbírce tří rozličných autorů. Sbírka je doplněna fotografiemi Petry Novákové.
Debut Martina Šindeláře je překvapivě vyzrálou sbírkou lyrických básní, ve kterých jsou použity klasické symboly a symboly novodobé ve skvělé harmonii a kniha tak nabízí vnímavým čtenářům nečekaně silný zážitek.
Václav Daněk v sobě spojuje dva póly nejlepší tradice české poezie: jednou polohou své tvorby exponuje mimořádnou vyspělost básnických technik a virtuozitu, druhou pak je poezie občanské reflexe.
Povídková kniha o lidském hledání, nalézání a ztrácení - životě, lásce a smrti. Jazyk knihy se pohybuje napříč žánry i když několik povídek se zabydlelo v žánru fantasy. Jedna z nich byla kdysi s poměrně velkým úspěchem publikována v časopise Ikarie.
Ve své druhé sbírce se autor nezříká poetických prostředků, uchyluje se ale často i do civilnějších poloh: sbírka je tak výrazově pestřejší, nostalgie je vyvažována ironií, tradiční kulisy jsou stavěny do kontrastu se zcela všedními výjevy.
Kniha vtipných prozaických a básnických textů uspořádaných zrcadlově, takže každý námět je zpracován dvakrát, epicky i lyricky. Všechny náměty se samozřejmě týkají matičky Prahy.
Pitínský (ač mnohokrát uslyšíme pravý opak) není žádný literární naiva. Je v literatuře poučený až běda. Je však (za)chráněn tím, že ho pořád tolik věcí (vyčtených i zažitých) okouzluje.