česká poezie

To zásadní o světě a o lidech je tu odedávna a s trpělivostí se dá vypozorovat, pokud budeme schopni se na chvíli zastavit a skutečně se začít dívat a poslouchat.

Básnická sbírka.

Básnická sbírka Dionýsovo ucho je rozsahem nevelké dílo o dvou částech, které usiluje o reflexi současné doby, jež je postižena různými „patogeny“ (pandemie, dezinformace, štěpící se společnost).

Wudy opouští bujné alegorické bájesloví, aby se s čistou hlavou vrhl do nové výzvy a ve Voňavce ohledal možnosti intimní milostné lyriky pro současnost.

Zpěvník Druhé písně Závišovy navazuje na velmi úspěšné vydání Prvních písní Závišových z roku 2008. Obsahuje akordové značky a texty 40 písní nekorunovaného knížete pornofolku. Mezi jinými jsou zde i hity Nákup, Špeditér nebo Zbyl jsem tu sám.

Kultovní básničky jsou zpět! Hravá poezie pro děti s neméně hravým výtvarným doprovodem.

Druhá sbírka vázaných veršů poustevníka Jirky s podtitulem "Inspirace z hvězd, románů a ložnic" pokračuje v tématech sbírky první.

S poetickými texty se mohli čtenáři seznámit na Twitteru (dnes X), kde si autorka svými hořkými příběhy získala řadu obdivovatelů a početný zástup těch, již ji sice obdivují za virtuozitu textů, ale současně proklínají za to, že jim zkazila den.

Básnická sbírka ve svých krutě bolestných lyrických verších předkládá každodenní boj s nepřízní osudu. Nešťastná láska, všudypřítomná samota a zdravotní problémy mají příchuť zkaženého vína s pelyňkem, jehož číšku si musí každý vypít až do dna.

Autor čerpá ze svého života. Zajímá ho všechno kolem něho... lidé, příroda, všední den, radost i bolest, zamilování a láska. Prozaická poetičnost jeho básní přináší do života krásu a naději.

Vyslovení započalo vidění. Jakým způsobem ale pokračuje dál?

Sbírka básní o životě i smrti, o trápení, ztrátě, křehké duši a víře. Pravda i smyšlené příběhy. Nechybí troška erotiky s lesbickou tematikou.

Vladimír Vokolek je autorem hluboké existenciální osamělosti, zprostředkovávající lidského měřítka zbavený, ve svém úhrnu nepostižitelný poválečný civilizační vývoj.

Básnická skladba Josefa Škvoreckého Nezoufejte! vznikla v roce 1946, ve své době však nebyla publikována. Jde v pravém slova smyslu o generační výpověď celé jedné generace.

Rudolf Jurolek patří mezi nejzásadnější a nejzajímavější současné slovenské básníky. Krátké glosy, pozorování světa, s přijetím údělu žít a být v souladu s tím vším, co je kolem. Jeho poezie si někdy rozumí víc s živly a se zvířaty než s lidmi.

Jaroslav Havlíček neměl smysl pro romantičnost, vždy ho přitahoval jen člověk chybující a nikoli dokonalý, poněvadž jen takový je opravdu lidský. Byl neotřesně přesvědčený pesimistický fatalista.

Básnickou tvorbu Soni Kociánové lze charakterizovat především jako osobité hledání možností vyjádření a záchytných bodů uprostřed života a světa, kde „lidé jsou prý veselí / už jen ve výčepu / nebo v posteli“; ...

Zde soustředěné verše autorů z volného sdružení Sursum zachycují i proměny, přibližování se a vzdalování poetice druhé vlny českého symbolismu. Do tvorby vstupuje stále razantněji snovost, ne ještě s podvědomím, ale už s čímsi jako nad-vědomím.

Sbírka o skutečnostech kolem nás, mnohdy těžce uchopitelných, nevstřebatelných … se kterými je ale třeba bojovat. Někdy se staneme vítězi, jindy klopýtáme bez dechu.