česká poezie

Kniha básní o lehkosti vědomého bytí, moudrosti duše, uzdravení a čisté Lásce.

Pro naše nejmenší! Naučte své děti poznávat zvířátka!

Sbírka básní Nezbejvá než psát je debutem mladé východočeské básnířky, absolventky Pardubické univerzity – jež se z profese věnuje práci s knihami a lidmi a ze záliby poesii.

Básnířka deziluzí a melancholie, úzkostí a strachů – ale i hravé ironie a málem romantického vzdoru. A k tomu všemu formálně vynalézavá, provokativní.

Kniha je nazvaná podle třetího cyklu, v němž autor se stejnou bezprostřední vřelostí jako v předchozích dvou líčí svou nelehkou cestu k pochopení komplikované osobnosti dědy z matčiny strany.

Duše člověka je plná protikladů, domníval se Carl Gustav Jung. Svoje místo v ní má rozum i vášeň, světlo i stín, mystika i banality všedního dne. Tvrdil také, že tyto protiklady se mohou — na první pohled nelogicky, o to však tajemněji — sjednotit.

Líbí se vám písničky? Hrajete na hudební nástroj a rádi si zazpíváte? Potom je Špalíček právě pro vás!

Michaela Janíka známe především jako písničkáře z folkového dua Paleček & Janík, jehož písně Hele lidi, Kukátko, Hruška a další nezastárly ani po půl století. Michael je rovněž autorem textů řady hitů Věry Martinové či Pavla Bobka.

Potkáváme se se ztrátou těch nejbližších, jsme svědky křížících se názorů našich vnitřních protipólů, kontrolujeme děsivé stíny, vždy přítomné za zády našich křehkých těl. Z toho všeho prcháme a hledáme »to« světlo. Na konci této knihy se skrývá. Snad jen zahalené do černého pláště.

Láska. Nepředvídatelně se proplétá našimi životy, i když si to někdy ani nechceme uvědomovat. Mladí lidé někdy říkají, že v lásku nevěří nebo věřit nechtějí. Každému zřejmě někdy ublížila, ale nesmíme zapomínat na to krásné. Rány se vždy zahojí, hlavně když se naučíme milovat sami sebe.

Sbírka Verše psané na kolenou obsahuje výbor autorových básní z let 2006-2020. Nesnaží se postihnout dnešní složitou dobu ještě složitějšími abstraktními básnickými obrazy, ale svým stylem a formou se spíše vrací o několik století zpátky.

Ve druhé sbírce Vojtěcha Vacka Měňagon jsou obsaženy autorovy texty z posledních pěti let. Najdeme zde delší básně-příběhy a básně-dobrodružství, ale také krátké lyrické imprese a hříčky.

Pojďme si říct pár základních ukrajinských slůvek, aby se naše děti ve školkách a školách domluvily.

Kniha básní, jejichž společným tématem je hledání laskavosti v okolním světě i ve vnitřním světě autorky.

Zöllnerovy básně se volně skládají ve vyprávění o cestě touhy a víry, která není nikterak jemná a vlídná. S jemností a vlídností nás však provedou polem i řekou, a nevíme, jestli za dalším stromem potkáme zajíce, spící Ofélii, Krista Pána anebo sen.

Poetika Aleny Vávrové se neustále vyvíjí, myšlenkově prohlubuje, nabývá stále silnější razantnosti. Básně v její nové knize jsou opět překvapivé, často „míří na komoru“ a - nemíjejí se cílem.

Petr Ligocký v nové básnické sbírce Popel dnů plynule navazuje na svůj debut Diagnóza (Protimluv, 2020), rozvíjí některé jeho motivy a témata jako rodina, nemoc, pomíjivost nebo odcizení v současné společnosti.

Kniha poesie „Autentický kulovátor, Zvonění, Oblouk“ Víta Kremličky obsahuje tři samizdatové sbírky, jak vycházely v 80. letech minulého století. Jeho básně zůstávají stále svěží – obrazné, poetické, lyrické, tajemné...

František Hrubín patří již po několik generací mezi nejoblíbenější a také nejvyhledávanější tvůrce poezie pro děti.

Začátek druhé dekády jednadvacátého století nás poznamenal dvěma výraznými fenomény, pro nás ve středu Evropy po dlouhý čas latentními a pozapomenutými. Zkraje roku 2020 obletěla svět doposud neznámá variace nebezpečného.