Muž blízký důchodu bydlel s nevlastním dědou v pražské Šikmé ulici. Děda ale umřel, a bejvák v Šikmý si vzali dědovi příbuzný, tak ten chlap neměl kde bejt, než se ho ujala ta paní. Je to ve Šmoulově...
Název této útlé knížky nám napovídá o svém obsahu vše. Tak kde je tedy vlastně ono tajemství? Oba autoři, Petra Čiháková i Jiří Brůna, ve své společné nadčasové básnické výpovědi tuší, že dobro je tajemstvím samo o sobě.
Text sbírky je důsledně psán tzv. du-formou a její specifikum, básnické sebeoslovování pointuje se tu ke grotesce filozofických maxim („Už jdeš, jen ses zamyslel.“), tu k hravým imaginacím za účasti saint-john perseovské „logiky snu“,...
Básně Kristýny Svidroňové jsou komponované do celku, jemuž dominuje lyrická mluvčí v druhé osobě a bohatý svět rostlinné říše a životodárné vody, na níž tento svět závisí: duby, břízy, olše, kaštany, smrk, zázvor, borůvky, ...
Známá postava Babičky Boženy Němcové rozehrála autorovu fantazii tak, že básnicky ztvárnil její osobnost, osudy i city, jimiž hořelo i trpělo její srdce, a promítl do nich spisovatelčin trpký lidský a citový úděl.
Poezie autorů, kteří netouží být veřejně počítáni za básníky a účastnit se literárních tanců, bývá zvláštně očištěná. Jen do ní se doopravdy vtěluje staré klišé o textech, které musely vzniknout, protože se nedalo jinak.
Sbírka lehce stravitelných básní a básniček. Autor v nich s nadhledem, někdy s humorem, jindy s obavou či vyloženě v depresi zachycuje různě „barevné“ etapy života, ve kterých se pozná každý.
Lubor Vyskoč není autorem, který by za každou cenu experimentoval a usiloval o něco nového. Je si vědom svého básnického hlasu a drží se jej, jeho poetika je pevnou stavbou, bezpečným prostorem.
Autorskou knihou „Propojení" vstupuje Adéla Součková na sdílené pole výtvarného umění a textu, v němž hravě a zároveň inovativně rozvíjí dialog ruky a hlavy. Současný mytologický svět zachycuje myšlením kresbou prostřednictvím jednoduchých znaků.
Ilustrovaná autorská kniha malíře, spisovatele a žijícího klasika dětské ilustrované tvorby představuje poprvé výhradně autorovo básnické dílo, které bylo čtenářům dosud spíše skryto – Mikulka si psal básně převážně pro sebe a pro nejbližší přátele.