Nepojmenovávat, tedy neodloučit se. Zůstat v nenazvánu. Kde nelze jistě odlišit začátek od konce, záchranu od zločinu, jednu od druhé, tělo od těla. Králová totiž ví, že to, co nás všechny spojuje, je tělesnost. Nekontrolovatelná, tekutá hmota.
Básně Tomáše Gabriela bedlivě zkoumají, jak snadno se pod jazykem zřítí každá stylizace. Stačí jen trochu rozšířit segment zabírané skutečnosti a to, čím bychom tak rádi byli, se rázem zdá být nedohledné, legrační.
Rozsáhlá básnická sbírka nese podtitul Popis jednoho zápasu aneb Básnická obžaloba společnosti, v níž nedokážu žít. Autor zde na poli poezie vstupuje do heroického boje se světem i sebou samým.
Skleněná osnova západočeského básníka a prozaika Lubora Vyskoče je dvojkniha, soubor dvou rovnomocných sbírek: eponymní Skleněné osnovy, sbírky krátkých povídek, půvabně lyrického ražení, jakýchsi zpovědí a téměř snových objevů.
Záznamy bdělých snů je hravá i dravá sbírka veršů či malebných básní v próze slezského básníka Davida Bátora, jež vznikla během posledních čtyř let. Jsou to živé záznamy – často o životě neživých věcí, možná dokonce i o lásce samé.
Sledujte rozpad jednoho manželství od šokujícího začátku přes další leckdy spletité stezky někdejších i nových postav příběhu až po jejich nečekaná rozuzlení, to vše zachycené veršem bryskním i melancholickým.
Co sděluje básník svým čtenářům ve své nové sbírce? Například: Nikdy nežij život napůl, opatrně, s bázní, nebudeš mít štěstí, radost jako z krásných básní. Je známo, že Jiří Žáček nechce nikoho poučovat.
Žádná z mých předešlých 15 knih mě nestála tolik vynaloženého úsilí, pochyb o sobě i textu, přemlouvání, abych to ještě zkusil, že třeba, až se vyspím, třeba… to půjde. Mé ruce se přestanou chaoticky třást a do té doby čisté, prázdné listy se postupn
Zrcadlení je sbírka básní, odrážející lidské emoce, vzpomínky a myšlenky. Verše odhalují křehkost lidské duše, stejně jako její sílu nacházet krásu v každodenních okamžicích a nabízí tichý dialog mezi duší a světem kolem nás...
Vojtěch Vacek je vypravěč básnických příběhů, který výstižně a zároveň hledačsky a novátorsky pracuje s jazykem. Epické prvky posouvá často do až fantaskních podob: nadreálné se mísí s reálným v jedinečném amalgámu.
Váhání, rozvaha a vážnost jsou v pozorováních Anny Řezníčkové (1996) vždy nablízku. Básnířka se obvykle nespokojí s prvním, druhým ani s třetím pohledem.
Environmentální básničky pro kluky i holky, mámy a táty, pro paní učitelky, a vůbec všechny, kterým není jedno, jak se žije na naší planetě. A, B, C, D, E... S humorem, nadhledem a pokaždé jiným písmenem, co se line celou básničkou.
Po prvotině Oriola (2019) a druhotině Kraj noci (2022) přichází Zuzana Pavlová se svou třetí sbírkou básní. Píše v ní hravě, experimentálně, pobaveně i zábavně, ale taky deziluzivně, trochu melancholicky, krutě existenciálně.
Debutová básnická sbírka mladého českobudějovického autora zaujme čtenáře
svou kompaktností a rozhodností tvůrčího gesta. V nestrojených, silně
prozaizovaných promluvách se Šimon Leitgeb vrací do doby vlastního dětství a
raného dospívání.