filosofie a náboženství

Přednáška, která se v originále jmenuje Die Zeit des Weltbildes, byla několikrát přednesena v letech 1935–1936 a uveřejněna ve sbírce textů vydané autorem v roce 1950 pod názvem Holzwege.

Existuje nějaký přístup k hodnotové struktuře zahrad, který by byl přiměřený jejich obecně přisuzovanému významu, avšak který by je nepodřazoval pod instituce uměleckého světa?

V Protestantu 6/2013 si přečtete aktuální mudroslovné heslo "Emoce: projevovat či neprojevovat?", debatu redakčních kolegů P. Payna a P. Keřkovského, jak naložit s penězi, které církev dostane jako vyrovnání od státu (kolegové se navzájem nijak nešetří).

V publikaci byla analyzována díla dvanácti autorů cestopisů, jež byla začleňována do širšího evropského kontextu.

Autor nás provází spory mezi zastánci obrazů (ikonofily) a jejich odpůrci (ikonoklasty). Proč některá náboženství dovolují znázorňovat božské pomocí obrazů, zatímco jiná to zakazují?

Druhým svazkem se stává komentovaný překlad starověkého čínského spisu Chan-fej-c’ do češtiny úplným. Čeština se tak řadí mezi hrstku západních jazyků, do nichž bylo toto dílo cele přeloženo.

V mimořádně přitažlivé a čtivé knížce přináší taoistický mistr Derek Lin praktický a systematický výklad duchovní nauky taoismu.

Kniha obsahuje dva rozhovory, které Martin Heidegger poskytl mediím u příležitosti svých 80. narozenin (1969), a především jeho rozhovor s redaktorem časopisu Spiegel z roku 1966, který byl na Heideggerovo přání otištěn až po jeho smrti v roce 1976.

Publikace předkládá v nových českých komentovaných překladech základní díla korpusu řeckých lékařských spisů, tradicí připisovaných Hippokratovi, tzv. Corpus Hippocraticum.

Kniha rozhovorů přibližuje život kněze, který své kněžství dokázal uskutečňovat naplno a s radostí v nejrůznějších životních situacích.

Praktická příručka představuje hlavní proudy a osobnosti dějin křesťanské spirituality podle chronologie staletí. Odpovídá autorově předchozí pedagogické praxi. Za každou kapitolou se nacházejí vhodná tematická literatura a pomocné shrnující otázky.

Autoři představují moderní historický a politologický výklad událostí, kterése týkají církevních i sociálně-kulturních novodobých dějin.

Tato práce vyšla poprvé roku 1994 v řadě "Que sais-je?" ("Co vím?"), jejímž cílem je populární formou seznamovat čtenáře s různými oblastmi lidského vědění.

Autor nám nabízí nejen tradiční tibetské meditační praxe určené k rozvinutí soucitu, probuzení mysli a srdce, včetně praxe tonglen, ale též jungovský pohled na tyto praxe i vlastní pojetí způsobu, jak lidé ze Západu mohou využít tyto meditace k prospěchu.

Kniha je překladem série učení, která udělil Kjabdže Dilgo Khjence Rinpočhe v průběhu své poslední návštěvy ve Francii v létě 1990. Je proto považována za jeho "duchovní závěť".

Deset let v trapistickém klášteře naučilo Karla Satoriu mnohem víc než jen naslouchat tichu, učilo jej především umět život, umět svůj čin, porozumět zadání svého života.

Příspěvky kolektivní monografie spojuje z různých úhlů téma Velehradu: místa tvořivé síly cyrilometodějské tradice; místa setkání hojícího rány rozštěpení; cesty, jež putujícího přivádí k Jedinému.

Text doporučoval ke studiu Ramana Maháriši svému nejbližšímu žákovi Anamalai swámimu. Je psán formou otázek a širších odpovědí, ve kterých se žák ptá svého Gurua na podstatu poznání.

Sútry jsou součástí nauky Trika – kašmírského šivaismu. Jedná se o text popisující úroveň samotného vědomí a jeho moci a stav uvědomění plně realizovaných jogínů. Sútry jsou psány z pohledu toho, kdo žije tento stav samádhi a jeho duchovní praxe.