Publikace shrnuje příspěvky z mezinárodního workshopu konaného Praze v červnu 2012. Příspěvky vycházejí v anglickém a německém jazyce ve spolupráci s Centrem pro studium holokaustu a židovské literatury a Centrem židovských studií FF UK.
Aforismus je zašifrovaná pravda dostupná pro toho, kdo má šifrovací klíč.
Kdo chce pravdu polapit, musí si opatřit síť, na jejíž okraje nedohlédne. Komu postačí pravdu prožívat, spokojí se s aforismem.
S nadsázkou můžeme říci, že kniha je neúplným, a tudíž značně pokřiveným obrazem řimsologie na základě pouhé výseče její existence, dané skrovnou sumou textů, které se náhodou dochovaly.
V češtině první kompletní překlad Prudentiových hymnů, jejichž autor ještě ve své osobě i tvorbě spojuje rysy doznívající pohanské antiky a vzmáhajícího se křesťanství. Překlad vychází jako latinsko-česká bilingva, doplněná úvodní studií Martina C. Putny.
Autor ve svém filozoficko-politologickém rozboru vychází zejména z myšlenky, že zásahy člověka změnily svět tak, že stávající sociální teorie ztratily platnost a je nutno zaujmout zcela nový postoj.
Tato kniha je dárek pro ty, kteří jsou ještě na Cestě, od toho, který už prošel. Je sestavena z autorových přednášek, které se konaly v různém čase, na různých místech, mezi různými lidmi.
Jakými cestami se pravoslavná teologie ve 20. století dostávala na Západ? Jak byla spojená s domovskými církvemi, které prožívaly otřesy, v nichž mizel starý život a zřídka se objevoval nový?
Co bývala kdysi Florianova Stará Říše a Reynkův Petrkov a později
Magorovo Vydří, to byla v devadesátých letech 20. století Rolečkova
Hluboká: dům na Vysočině, ve kterém se scházejí radikální katolíci.
Podkladem komentářů Květoslava Minaříka v Mahájánských textech je Hlas ticha. Helena Petrovna Blavacká (1831-1891), zakladatelka Theosofické společnosti, jej podle svých slov vybrala z Knihy zlatých předpisů.
"Odkud přicházíme? Kdo jsme? Kam jdeme? Navracet se k prvním počátkům znamená vědoucně předjímat budoucnost: to, co nás čeká v budoucnosti, je to, co jsme nestihli rozluštit v minulosti," píše D. Ž. Bor ve své poslední knize.
Praxe Přímé Stezky 2 zveřejňuje druhou část korespondence Květoslava Minaříka, adresované jeho žákům a zájemcům o duchovní nauky od konce let třicátých dvacátého století až do roku 1974.
Netradičně zpracovaný starozákonní příběh o Josefovi pojatý autorem jako výpověď pěti svědků, kteří viděli Josefův útěk od Putifarky a její hysterickou scénu zneuctěné ženy.
Osobní, intimní vědomí, že všechno, co se děje kolem nás má svůj smysl, že člověk není samoúčelný, to je společné bohatství seriózního věřícího i seriózního ateisty. Na tomto základě je postaveno filozofické dílo německého myslitele.
