Rakouský filozof a teoretik dějin vědeckého poznání Paul K. Feyerabend ve spisu překonává tradiční představu neslučitelnosti teoretického a estetického diskursu a dějiny vědy chápe jako pluralitu stylů, kterou nacházíme i v dějinách umění.
Kniha Hledání Spinozy se tématicky pohybuje na pomezí neurobiologie, kognitivní a afektivní neurovědy a filosofie. Damasio v knize popisuje vztah emocí, tj. objektivních událostí, k pocitům - událostem niterným, subjektivním.
Autor klade otázky ohledně lidské mysli z perspektivy evoluce a dokazuje, že šlo o sérii malých, ale revolučních kroků, díky nimž se vyvinuly jedinečné danosti lidské mysli.
Dogmaticko-filosofický traktát, opřený o skvělou znalost východní i západní tradice, je provokující výzvou ke kvalifikovanému oboustrannému ekumenickému dialogu.
Nejde o romantickou projekci sbližování mezi křesťanským myšlením a judaismem do doby, kdy došlo k zásadní roztržce v souvislosti s osobou hebrejského učitele, „jehož jméno je Spása“, ale o místy až drsnou demytologizační práci.
Hebrejské náboženské myšlení je v tomto spise
načrtnuto v konturách poutnického charakteru
lidské existence, víry jakožto spolehnutí
na jistotu Pravdy s eschatologickým výhledem
do Božího království.
Filozofické příběhy, v nichž se mísí historická fakta s fikcí, nejsou v žádném případě živeny z nactiutrhačnosti nebo z touhy po senzaci, ale jak říká jejich autor, láskou k filozofii a hledáním jejího smyslu.
