Tato studie nabízí pohled na liturgii tří významných dnů liturgického roku, které jsou zformovány do celku, jenž nese název „velikonoční třídení“. Tento liturgický prvek byl poprvé stanoven teprve před půl stoletím, přesněji v misále z roku 1970.
Knížka Oldřicha Seluckého poodhaluje nejmenším čtenářům barvitý životní příběh soluňských bratří. Ukazuje, jak důležité je najít ve správný čas odvahu k rozhodnutí a věřit, že nás při tom dobrý Bůh neopustí.
Tato monografie je unikátním dílem v dějinách české islamologie a důstojným pokračovatelem díla takových osobností jako byli Alois Musil nebo Ignác Veselý. Kniha napomáhá k reálnému pochopení církevních snah o mezináboženský dialog s muslimy.
V První části Sumy, poté co Tomáš pojedná o teologii a důkazech Boží existence, věnuje svoji pozornost otázkám o Boží esenci. Z této části pocházejí i dvě otázky, jež tvoří obsah předkládaného svazku (STh I, q. 12–13).
De Mellovy exerciční promluvy, které sám pečlivě připravil, ale nestihl publikovat. Velmi působivě zde osvětluje tři základní témata: modlitbu, pokání a Kristovu lásku.
Kniha podává výčet pozoruhodných životních osudů svědků víry z Čech,
Moravy, Slezska a Slovenska. Všem příběhům je společná eucharistická úcta
hlavních hrdinů, kterými jsou kněží, řeholnice, řeholníci i laici.
Marie Štumpfová ilustrovala příběh o tom, jak Izraelité od Boha získali Desatero přikázání – soubor rad, jak šťastně žít v jejich nově nabyté svobodě potom, co je Mojžíš vyvedl z Egypta.
Příběh s ilustracemi Petry Josefíny Stibitzové vypráví o tom, jak Boha rozesmutnilo, že se lidé začali hádat a bojovat mezi sebou. A tak se rozhodl seslat na Zemi potopu, která by ji očistila, a jen Noeho varovat a pověřit úkolem....
Terapeut, lektor a karmelitán od Pražského Jezulátka. Rozhovor s knězem a psychoterapeutem Petrem Glogarem, organizátorem manželských setkání a vedoucí skupin mužské spirituality, kde se inspiroval prací amerického františkána Richarda Rohra.
Rozhovor o humanitárních aktivitách ve Středoafrické republice, povelikonoční kázání O. Zikmunda, esej Vojena Syrovátky o výzvách k osobní odpovědnosti, text o Daně Němcové, recenze Fingerlandových Hebrejek, odkaz na teze T. Snydera o tzv. rusofobii.
Cílem této monografie je zachytit peripetie vztahů katolické církve a Československé republiky v turbulentním čase poválečné třetí republiky, tj. od osvobození na jaře 1945 až do února 1948, kdy se moci v zemi chopili komunisté.
Vznik první republiky s sebou přinesl obnovený zájem o „zlatý věk“ českých dějin v podobě období české reformace. Ta představovala krátce po roce 1918 fenomén jak pro církve, tak pro celý národ, protože právě na ní byl postaven prvorepublikový étos.
Všichni jsme v nějakém smyslu a nějakým způsobem závislí. Když dokážeme rozpoznat svou závislost, přijmout svou slabost a odevzdat se Síle, která je větší než my, začneme přinášet uzdravení sobě i světu.
V průběhu času lze ve všech společnostech, duchovních směrech a filozofiích nalézt určitý univerzální vzor. Autot osvětluje, jak nám pochopení a přijetí tohoto vzorce může dát naději v těžkých dobách a odvahu prosadit se i přes opravdu velký chaos.
Kolikrát jsme z kazatelen slyšeli, že Pán Bůh stvořil svět z lásky! Pavel řekne, že v tom, co nazýváme God, Dios, Dieu nebo Bůh, žijeme, pohybujeme se a jsme, jsme uvnitř něj. Jan řekne, že to ono je láska.
Pohled na Kristův kříž by v nás neměl vyvolávat strach, úzkost ani depresi. Kupodivu nepřináší smrt, jak by se mohlo na první pohled zdát, ale rozhojňuje život. Proto v něm otcové církve viděli „strom života“.