Sborník, který je prvním tematickým supplementem časopisu Folia Historica Bohemica, sleduje ve 13 studiích různé aspekty institucionalizace smrti v raném novověku
Za orientační vodítko svých úvah si autor zvolil text apoštolského vyznání víry a pokouší se odpovědět na otázku, co je obsahem a smyslem křesťanské víry.
Ginza je základní svatou knihou nazarejců, kteří reprezentují prastarou tradici křesťanství, jež předchází nám známé křesťanství biblické. Obsahuje mytické příběhy o vzniku světa, o křtu Adama a jeho tří synů, o příchodu Spasitele, ad.
Revue pro východní křesťanství. Z obsahu: P. Milko - Prvotní hřích v Athanasiově De Incarnatione; S. P. Broock - Syrský Orient - třetí plíce církve? V. A. Černý - Evangelizace Kavkazu....
Svatý obrázek. V křesťanském světě má kromě svého estetického působení, ještě vyšší mystický smysl, a proto v něm věřící může kromě krásy nalézt i svoji víru. Svatý obrázek vybízí k meditaci, modlitbě i víře v zázraky.
První české vydání reprezentativního výboru ze svitků od Mrtvého moře umožňuje vhled do judaismu v období do pádu Druhého jeruzalémského chrámu (70 n. l.), tj. do doby, která měla rozhodující vliv pro vznik křesťanství.
Kniha je věnována problematice počátků, rozvoje a doktrinální podoby katarské herze. Autorem v ní detailním způsobem sleduje konstruování obrazu katara jako dualistického heretika inkvizitory 13. století.
Období po Francouzské revoluci bývá v dějinách evropského křesťanství spojováno především s procesem sekularizace, historik a teolog Hugh McLeod však v této studii dokládá, že skutečnost byla mnohem bohatší a nejednoznačnější.
Autor dovede oslovit a zaujmout muže po celém světě svými pronikavými úvahami o křesťanském zrání mužů uprostřed společnosti, která se žene za hodnotami, jež člověka nemohou naplnit, uspokojit, připravit na chvíle krizí a zkoušek.
Kniha předního českého historika české i světové reformace profesora Amedeo Molnára „Na rozhraní věků“ přibližuje kulturní a náboženský zápas, který se odehrál v Evropě 15. a 16. století.
Řeholní život v sázavském klášteře byl obnoven v roce 1622 a opatem byl za dramatických okolností zvolen Siard Falko. Toto období působivě zachytil ve svém textu opat Bohumil Vít Tajovský.
