poezie

Básnická sbírka.

Egona Bondyho netřeba představovat: guru několika generací nonkonformní mládeže, světec českého undergroundu, svérázný filozof, pozoruhodný prozaik a především – vynikající básník.

Hudba po půlnoci (1994) je jedinou knihou poezie v celém Kloboukově díle. A rozhodně není titulem do počtu. Naopak! Je pozapomenutou perlou moderního českého básnictví minulého století.

Ne patrně Ne (1989), aforistické texty, někdy řazené mezi Holubovy prozaické tituly, vyšly v Klubu přátel poezie jako „malá knížka nadávek, zákazů, odkazů apod.“, jako snaha „udělat knížku, která šetří oči a je o něčem jiném“.

Syndrom mizející plíce (1990), ponorná sbírka s oddíly Synkopy, Symptomy, Syndromy, Synapse. Autor rozvíjí filozofující esej, sytící i hlas jeho poezie. Začíná období skepse ke vědě a stálé nevůle přijímat to, co „existuje“ mimo poznatelnou realitu.

Sbírka textů jedné z nejvýraznějších osobností českého kulturního dění druhé poloviny XX. století - spisovatele, dramatika, herce a písničkáře.

Básnická sbírka.

Básnická sbírka.

Básnická sbírka.

Jsou básně, které nás při čtení nikdy nenechají chladnými – buď je lidé zbožně ctí, anebo se jim nemilosrdně vysmívají.

Sbírka básní.

Básnická sbírka Odvrácená strana odvrácené strany je exkurzem do vzájemné a neoddělitelné vztahovosti mezi mužem a ženou. Básně jsou rozděleny do čtyř oddílů (Protínání, Objímání, Odloučení a Osamění) a tematizují vývoj vztahu.

Česká lidová říkadla pro nejmenší děti v podobě rozkládacího leporela s krásnými ilustracemi Marcely Walterové.

Kniha poezie.

Hana Karolina Kobulejová otevírá čtenářům dveře do svého osobitého světa, v němž se hmatatelné proplétá s cítěným a blízkost dvou lidí je mnohem spíš tušenou nadějí, než něčím nezpochybnitelným či daným.

Tak zvané srdce (1964): poslední, v pořadí sedmá, z básnických sbírek, jež přinesly témata z lékařského či vědeckého prostředí, napsaná střízlivou formou, nesentimentálně a se značným intelektuálním espritem.

Ačkoli (1969), osmá sbírka Miroslava Holuba je pokládána za vrchol jeho tvorby. Kromě klasické formy básní se tu objevuje i útvar lyrické prózy, jakýsi miniesej.

Beton (1970), poslední Holubova sbírka před nuceným odmlčením, které trvalo až do roku 1981.

Naopak (1982), jubilejní desátá autorova sbírka začíná „stručnými úvahami“, pokračuje velkým tématem Minotaura a končí oddílem filozofických básní „o původu věcí“.

Interferon čili O divadle (1986); ve sbírce obsahující i oddíl scénických básní autor s patrným vlivem Vladimíra Holana, T. S. Eliota a Samuela Becketta dochází k dalšímu popření někdejší významové transparentnosti verše nebývalým zvrstvením výrazu.