poezie

Kniha Sto básní představuje zlatou éru japonské poezie, jak ji v době Heian pěstovala aristokracie u císařského dvora v Kjótu.

Poezie Dina Flămânda navazuje ve svém lyrismu a úsporném výrazu na meziválečného sedmihradského básníka a filozofa Luciana Blagu.

Sbírka básníka Prahy Víta Janoty, s výtvarným doprovodem Miloslava Mouchy.

Pustá země je pravděpodobně nejvlivnější básnickou skladbou 20. století, přinejmenším v kontextu anglofonní poezie. T. S. Eliot ve své útlé knize z roku 1922 zcela mimořádným způsobem navazuje na několikatisíciletou tradici světové literatury.

Třetí básnická sbírka předního českého psychiatra Radkina Honzáka s názvem Nervy nadranc představuje opět jeho osobitou poetiku, založenou na nonsensových hříčkách, jazykové vynalézavosti, historických, mytických a biblických aluzích.

Sbírka Jiřího Červenky (1943–2021) je završením jeho básnické tvorby. Jiří Červenka básně, ještě před svou smrtí, sám vybral a uspořádal.

Ačkoliv bývá Christine Lavantová (1915–1973) řazena do magického čtyřlístku velkých rakouských básnířek vedle Ilse Aichingerové, Ingeborg Bachmannové a Friederike Mayröckerové, není u nás nikterak známá.

O čem je kniha? Citlivý mladík prožívá svoje nálady, které jsou vyjádřeny ve čtyřech povídkách a souboru básní, ale spíš než ke klidu vlastní duše se dostává k temnotě…

Drobná luxusní publikace s básněmi Radka Malého a ilustracemi Martiny Špinkové je postavená na kontrastu hravosti slov a vážných témat našeho života - stesku, naděje, zoufalství, krásy, konečnosti, prchavosti.

„Naštípnuté knihy jejich zraněný lesk / víc vám neodkážu,“ čteme v závěrečné básni poslední sbírky Petra Krále Vzdálenosti. Patos zranění vedle úsměvu nad štípáním knih jako dříví. Nenaléhavost, odlehčení.

Ve své knize, básník, překladatel, kolážista a publicista, fenomenologicky ohledává nejběžnější a nejbanálnější jevy, které jej obklopují, stejně jako tajemný, fantastický svět svého dětství, plný stínů, odlesků i snových obrazů. Básně v próze.

Život, láska, samota, nicota, smrt. Tak je to jednoduché. Velká slova, nepotlačitelný patos, opatrná nostalgie. Úporné, zbytečné, i proto úsporné. Zmatené pravdy v lehkém oparu travestie. Nad propastmi nezbývá než létat.

Devátá básnická sbírka křesťansky orientovaného autora.

Výbor básní sestavený samotným autorem a přeložený polonistou Janem Faberem představuje poezii nelehkou, básně, které neškemrají o pozornost snadnou přístupností.

V nové sbírce známého básníka najdete miniaturní „detektivky“, ve kterých se motivy z televizních seriálů rafinovaně mísí se starověkými mýty, velmi současně pojaté básně na biblická témata i třeba ve verších psané rodinné memoáry.

Petr Kukal je básník tradiční, který slaví ženskou krásu a také všechno, co v nás probouzí.

Básnické prózy významného libanonského spisovatele a malíře Chalíla Džibrána jsou dnes už proslaveným poselstvím moudrosti a lásky.

Vojtěch Vaner prozkoumal severní teritoria a výsledky sevřel v nové knize básní. Texty se tu vzepřely pravidlům: přesunuly názvy dovnitř veršů a pointy mimo prostor vymezený pro pointy. Neukázněná, vesele obrazná a podvratně smutná poezie.

Jean-Gaspard Páleníček představuje v básnické sbírce Mater speciosa své francouzské texty z let 2011–2017 s jejich paralelními překlady do češtiny, na kterých spolupracoval s Ivanem Matouškem.