(...) Placák ve svých povídkách mnohokrát drsně soudí současnou společnost i neblahé rysy, které nalézá v českém národě, a nepochybně za to bude mnohokrát kritizován. Čteme-li však ty povídky pozorně, nemůžeme přehlédnout, oč mu ve skutečnosti jde: nalézt a vrátit lidem, jevům i věcem jejich pravou, původní hodnotu, hrubým smirkem z nich nemilosrdně sedřít nános povrchnosti a lacinosti, obnovit jejich někdejší zářnou krásu.

(...) V uvedených textech nikterak nejde o turistický hedonismus, jaký známe z četných českých napodobenin Tří mužů ve člunu, o populárních cestopisech ani nemluvě. Namáhavá pouť má ráz očistné oběti, je sakrálním gestem, ale zároveň pozornou inventurou škod, které vykolejené režimy zanechaly v prostoru venkova, odkud v 19. století vzešel novodobý český národ. Poslední, asi nejliterárnější povídka Petřín je osobitým výrazem klasického konce chlapeckých dobrodružství.