(...) Seibtova kniha se velmi liší od konvenčních zpracování tématu. Těžko ji kdo použije jako příručku, z níž by mohl načerpat užitečná data. V míře nevídané však přináší inspirující úvahy, odhaluje netušené souvislosti, osvětluje události z neobvyklých úhlů. (...) S citlivostí pro pravdy obou stran analyzuje česko-německé spory, které vyvrcholily tragickým rozchodem obou národů. Seibtova kniha dokazuje, že historická literatura může být také krásným uměním. Autorův velice přesný a zároveň navýsost literání jazyk přináší čtenáři skutečný estetický požitek.

(...) Seibt chápe, jak hluboké trauma znamenal pro hrdý Masarykův stát Mnichov, a odmítá v Německu dosti rozšířený názor, že Češi přežili druhou světovou válku v relativní pohodě. Tím však nijak nesnižuje hanebnost odsunu, jímž se po válce pomstili především dětem, ženám a starým lidem. Pěvce "starých ošklivých melodií", kteří dnes navazují na tradici vzájemného pohrdání, vyčítání a štvaní, neuspokojí Seibt na žádné ze znesvářených stran. Čechům mimo jiné připomene, jak zaslepeně Beneš vtahoval Stalina do středoevropských záležitostí, Němcům zase, že s myšlenkou vysídlování národů v tomto prostoru přišel jako první uctívaný protagonista sudetského práva na sebeurčení Lodgman von Auen už počátkem třicátých let, přičemž měl pochopitelně na mysli odsun Čechů.