Nebe, peklo, ráj

(...) Román lze číst dvěma způsoby: klasickým lineárním, tedy prvních padesát šest kapitol, které tvoří víceméně reprodukovatelný milostný příběh Horacia a Bosorky; anebo nelineárně, tak jako se skáče po panákovi, tedy s vřazením dalších devadesáti devíti kapitol. Pochopitelně je to právě tento druhý způsob čtení, který nelze než doporučit. Kapitoly nadepsané jako "postradatelné" sice rozvíjejí děj jen okrajově, přinášejí však další materiál: novinové články, úryvky z jiných knih, postřehy o hudbě, různé kuriozity a hlavně pronikavé poznámky jistého Morelliho o psaní samotném. To vše kolem příběhu - jako v každém velkém románu - nafukuje celý svět.