(...) Autorovo omezení tématu na středověk je přitom poměrně volné a týká se zejména závěru epochy. Haage se nevyhýbá zajímavým, byť toliko dílčím přesahům do novější doby (...) V autorově určité rozostřenosti jak samotného žánru alchymie, tak i hranic takzvaného středověku je však třeba spatřovat nikoli závadu, nýbrž významný přínos. (...) Faktograficky přehuštěné dílo, v konkrétních výkladech proto leckde zjednodušující (například ve vztahu k Aristotelově přírodovědě nebo v charakteristice novověké vědy), přináší také nevšední množství obrazových příloh a odkazů na další literaturu. Pokud český nakladatel chtěl překlad moderního díla, které by dějiny alchymie pojalo jako součást kulturních a duchovních dějin i v souvislosti dějin vědy, pak patrně nemohl volit lépe.