Nejnovější román Saula Bellowa se řadí k tvůrčím vrcholům autorova díla. (...) přestože těžce hledá vlastní originální pojetí životopisné črty, vypráví zajímavě, svižně, živě, kupí na sebe nečekané, provokující, zneklidňující postřehy, snaží se čtenáři zprostředkovat širokou, originální a velmi svéráznou osobnost, s jakou se většina lidí nepotká po celý život.

(...) Při vší úctě k Bellowovu věhlasu a věku je nutné přiznat, že sevřeností tvaru a úderností poselství se daný svazek ani zdaleka nevyrovná slavným kouskům jako Ani den! či Planeta pana Sammlera. Na druhé straně se však i zde setkáváme s typickým bellowovským antihrdinou, mužem přemítání, a nikoli činu a i tady vedou hned dva antihrdinové zanícenou polemiku s bezmezným zbožněním amerického snu.