(...) Steinerovy analýzy jsou překvapivé a pronikavé. Nebýt těžké artilerie citací, člověk by si skoro myslel: nehraje i on s námi nějakou hru? Autor konečně řeší problém Švejka. Tento národní hrdina není ani bojovník proti Rakousku, ani kverulant, ani blb. Je to příbuzný velkého kynika Diogéna ze Sinnopé. Popírá režim a konvence tím, že ukazuje na jejich vnitřnosti. (...) Analýza Milana Kundery a Václava Havla tak překvapivá není. Jen nemilosrdně odhaluje, jak spisovatelé označovali lež komunistického režimu. Sdělení je jednoduché: říkali, že král je nahý a že dvě a dvě jsou čtyři. Steiner však dokáže toto sdělení podat přesvědčivě přesně a do jisté míry nečekaně.

(...) Kouzlo Steinerových interpretačních představení je v tom, že se ideologií jednotlivých děl zabývá naprosto neideologicky, bez moralizování, ale se sympatiemi k hodnotám, jež by literatura neměla opouštět - tedy přinejmenším jistou hrdost a neochotu chovat se jako služka. Přitom je zřejmé, že ho na textu zajímá nejvíc právě to, jak zašifrované mohou být jeho záměry a za jakými vrstvami šaleb a předstírání se může skrývat jeho pravá intence.