(...) Žádná z deseti povídek není zjevením, žádná úplným trapasem; kupodivu hrají víc na sebe navzájem než samy na sebe. Jistá provázanost v posazení příběhů, v melancholizujícím náhledu na zadané téma je asi dána věkem autorů, prožitými zkušenostmi. Věkový rozdíl mezi milenci či přáteli se v podání této prozaické desítky ukazuje být téměř vždy fatální překážkou, vratkým základem, křehkým pojítkem, mollovou tóninou.