Kniha lausannského slavisty a historika vědy se zabývá souvislostmi díla představitelů ruské větve pražského funkčního strukturalismu, kteří zásadním způsobem ovlivnili moderní myšlení o jazyce - jazykovědců Nikolaje Trubeckého a Romana Jakobsona. Jejich koncepce euroasijství, osobitý konglomerát filosofických a lingvistických názorů, upoutaly pozornost až ve vědním kontextu konce 20. století.