(...) Hlava umělce je žánrový experiment, který má jako příspěvek k teorii moderního románu blízko k textům francouzské autorky Nathalie Sarrautové (Věk podezírání): sdílí s nimi nejen dobu vzniku, ale i radikální hledání nových cest románu. Napětí mezi úvahou a vyprávěním, stanovením principu a jeho realizací, dává ale Hlavě umělce i nemalou čtenářskou přitažlivost.

(...) Nic tu není jednoznačné žánrově, ani jinak; i tam, kde vyprávění "zní" jako próza, je zřejmé, že o fikci běží jen částečně. (...) Figury, jejich posazení a jednání, mají obzvláštní kouzlo: dovedeme si je dobře, konkrétně představit, a přitom je obestírá mlhovina, unikavost, abstraktnost; provozují obyčejné úkony, ale v jejich konání je něco měšťansky obřadného, umělého i uměleckého.