(...) Vilímková popisuje život peruánských Indiánů, jak jej s nimi prožila od března do prosince 2001. (...) Pozoruje chování místních lidí, jejich zvyky, duchovní a kulturní tradice, aniž by do nich zasahovala jinými prostředky, než jsou ty, které má na místě k dispozici (jakkoliv by bylo snadné uspořádat finanční sbírku v bohaté Evropě). Ví, co dělá, a nejen to činí její dobrodružství sympatickým.