(...) Návrat Gustava Francla k poezii "posledního truvéra" Charlese d´Orléans (1394 - 1465), královského synovce a anglického zajatce po čtvrtstoletí odloučeného od Francie, je návrat rytířský. Pohřbené cyklické formy jako balada či rondó v jeho překladech ožívají. Slova tancují dokola na uzounkém pódiu podle předepsaného rytmu, souzvuku, figur i témat, ale pod vší tou stísněnou obřadností číhá propast melancholie a nad ní se otevírá nekonečný prostor snu.