Pro moje srdce vězněné

Nesmrtelná francouzská poezie. Charles d’Orléans (1394–1465) byl nazýván „posledním truvérem“. Jeho doménou byly balady, ronda a virelai, do nichž ukládal své pocity radosti z krásy, své okouzlení přírodou, svou pokornou lásku k ženě, své vzpomínky na domov a zejména své pocity zadostiučinění a štěstí z přesně vycizelovaných výrazů a půvabných obrazů. Konec svého bohatého života strávil na svém zámku v Blois, kde měl to štěstí, že mohl žít s poezií a v poezii. Pořádal soutěže básnických kolegů na dané téma, kterých se účastnil i jeho mladý kolega Villon, a díky tomu vznikla a byla uchována Villonova balada Já u pramene jsem a žízní hynu.