(...) Poezie Silvie Richterové je pronikavá a průzračná, pokud není příliš přetížená skrytými filozofématy, ani se zcela neoddává samopohybu zvukových asociací. Báseň pak vyrůstá z intenzivního prožitku určité situace, z otázky, kterou situace klade, a transponuje jej do širšího, obecnějšího horizontu.