(...) Poetika básní se v průběhu času radikálně neproměnila, jen směřuje k větší uvolněnosti a impulsivnosti. Eva Švankmajerová si ve své poezii nezachovává sterilní kontemplativní distanci, k níž by mohla být disponována malířským okem, naopak lehce ironicky vyjadřuje svou "zašpiněnost" zkušeností.