(...) Kniha Elzbiety Ettingerové je víc než jen pozoruhodným vhledem do soukromí dvou slavných představitelů filozofického myšlení. Její neúplnost spočívá v tom, že autorka měla povoleno citovat pouze z dopisů Arendtové Heideggerovi. Když potom byla v roce 1998 poprvé zveřejněna jejich vzájemná korespondence, otevřel se i pohled na zcela soukromé projevy Heideggerova rétorického nadání. (...) Vzniká dojem, že autorka knihy za žádnou cenu nehodlá Heideggerovi prominout jeho politické klopýtnutí, které mnozí považují jen za dočasné poblouznění člověka jinak ctihodného. Avšak nahlédneme-li do dopisů, v nichž filozof střídá velikášská vyznání lásky s úzkoprsými výzvami k diskrétnosti, nejspíš pochopíme, proč Ettingerová chová k Heideggerovi tak hluboké antipatie.