Průzračnost, smutek oné poslední noci probleskuje bílým světlem sněhu a žhne v přetopeném pokoji, zároveň však tón knihy nikdy nesklouzává k prvoplánovému patosu, hlas je neustále držen na uzdě trefnými sarkastickými pozorováními okolí, knihou prostupuje jemná linka humoru.

(...) Úspěšná próza z roku 2002 (překlad a doslov Jovanka Šotolová) by mohla oslovit příznivce posledních Haklových městských povídek: týž životní pocit, bloudění, necesta a bolestný ne-postoj, jen odlišná volba prostředků a cenové skupiny. Komu se však při jedné z Toussaintových narážek vybaví film Poslední tango v Paříži, rozezná v Milovat se jen vychladlý odvar z látky, jejíž podstatou je žhavost. A jíž se nelze dotknout z odstupu.