Tajemná řeka

Mám nutkavou touhu hned zkraje podotknout, že toto je recenze veskrze chválící do nebes a hned vzápětí dodávám, že knihu jen tak neseženeš. Boston 1975/2000 Tři nerozluční přátelé z dětství, jejíž cesty se rozdělí, aby je osud zase spojil. Ok, slyším, jak strojeně to zní a jak všechny slova, co mě napadají, nezachytí to kouzlo knihy. Ta sžíravá beznadějná bolest, ale i láska v mnoha podobách. Od určitého okamžiku se tu táhne hmatatelné napětí a hustá atmosféra. A ty vidíš démony na každé straně. Hlavní linka je vyšetřování zločinu a alfou a omegou knihy je depka dvakrát podtržená. Nicota a smutek, které si na sebe nabalíš v dětství a už je nesetřepeš -to by mohl být podtitul jak vyšitý. Dialogy jsou opravdu filmového charakteru a není divu, že nezměněné putovaly do adaptace z rukou Eastwooda. Co to znamená? Že si opravdu připadáš jak při policejním výslechu. Dynamika slovních přestřelek tě uhrane. Otočíš stránku a jsi u osudové pomsty a sotva lapáš po dechu s děsivým poznáním, že už to nejde zvrátit. Pro mě to je knížka mj. o tom, jak si je člověk v sám sobě schopný okecat i to největší zlo, aby se nezbláznil. Jak mizí poslední špetka svědomí a viny v nicotě a ty přemýšlíš, jestli v té dané postavě vlastně kdy byla. Ty postavy tou knihou opravdu v mých očích ožily a dlouho na ně budu vzpomínat. Na vůní jablek a kluka, který utekl vlkům a dospěl. P. S. Celou tu dobu jsem vzpomínala na první čtení Kmotra od Puza a Zelené míle od Kinga. Pro mě stejně na dřeň díla, které taky automaticky putovaly do osobní top 10.