Tuto knihu by si přečíst každý. Její obrazy, výborný jazyk a prokleslení postav je zřetelný. Zaslouženě si zaslouží Nobelovu cenu.

Byla jsem naprosto šokovaná.Po prvních rozpacích a poté,co jsem si zvykla na její drsný jazyk mě tento román naprosto uchvátil,nemohla jsem od toho odejít.Když popisovala své zoufalství z toho,jak s ní zacházela matka ,stále krutá a nepřístupná,to byl děs.To,co s ní ten deviant pak dělal musel být slabý odvar toho,jak se na ní vyřádila matka,to monstrum.

Jak mohla ta 'spisovatelka' dostat Nobelovou cenu? Kdo jí to vlastně udělil? Sám Nobel by se kvůli tomu v hrobě převracel. Howgh.

Podělte se o vlastní zkušenost s knihou. Pomůžete tisícům nerozhodných čtenářů. Před odesláním recenze si prosím přečtěte pravidla pro přidávání a zveřejňování recenzí.

Odvozené životy

Jelinekové texty, které se letos konečně prodírají k českým čtenářům a divadelním i filmovým divákům, nelze obejít, chápat je časově či čistě angažovaně nebo na ně prostě zapomenout

Celá recenze

Pianistka: lekce o výchově a sexu

(...) Nečekejme, že nás četba udrží v napětí komplikovanou zápletkou a že nás zvedne ze židle nečekaným rozuzlením. Text, ve chvályhodně kvalitním překladu Jitky Jílkové, směřuje naopak mnohem víc k subtilně propracované charakteristice postav a situací. V tom spočívá jeho literární přesvědčivost. (...) Těžko bychom hledali v současné literatuře dílo, které otřásá podstatou zdánlivě nezpochybnitelných výchovných principů silněji než Pianistka.

Hloubka je na povrchu

(...) Tento druh literatury nepřináší psychologicky prokreslené a takzvaně plnokrevné postavy. Ale věrohodné rozhodně jsou. Namísto vztahů popisuje autorka fyziologické procesy ženského i mužského těla. Muž a žena se totiž v dílech Elfriede Jelinekové nemohou nikdy setkat. V naprosté oddělenosti se vždy minou už na té "nejnižší" úrovni. (...) "Pornografická" věcnost splývá s objektivizující, odosobněnou jazykovou stylizací a překlad tento rys textu skvěle reprodukuje: hojně se používají trpné gramatické tvary, třetí osoba namísto první nebo druhé. (...) Spolu s průběžným rozpadem syntaxe se i postavy rozkládají na jednotlivé orgány a funkce. Staly se jedna pro druhou předmětem. A to vyjadřuje Jelineková slovem, jež dovádí do nejzazších důsledků, naprosto nezastřeně.

Láska, perverze a hudba

Po čtyřech knižně vydaných divadelních hrách a románu Milovnice (1975, č. 1996) u nás konečně vychází Jelinekové nejslavnější román Pianistka (Die Klavierspielerin, 1983).

Celá recenze

Elfriede Jelineková

Rakouská spisovatelka, nositelka Nobelovy ceny za literaturu (2004). Vypracovala se mezi nejúspěšnější německy píšící dramatiky, získala Cenu Franze Kafky v Praze v roce 2004. Píše rozhlasové hry, poezii, lyriku a libreta, překládá a spolupracuje s filmem

Z důvodů otcova psychického onemocnění vyrostla v péči matky. Již jako dítě byla mimořádně hudebně nadaná. Na základní škole hrála na klavír, kytaru, flétnu, housle a violu. Spolu s gymnazijním studiem absolvovala i konzervatoř. Po nástupu na vysokou školu musela ze zdravotních důvodů učinit pauzu. Začala psát básně, z nichž postupně ...