Hudba neznámého: Vybrané básně a písně

(...)Originál knihy, kterou vydali, je definitivní a završující, základní a nepostradatelný cohenovský titul; jenom s trochou péče mohli vytvořit aspoň použitelný podstročník, který by v nejednoznačných místech vybral některou z legitimních interpretací, které zastává víc než jediný člověk na celém světě. Místo toho tu máme tohle: Michelangelova Davida hozeného na hnojiště, otrávený pramen. To myslím doslova: kniha se prostě nedá číst a u nicnetušícího čtenáře je způsobilá zničit Cohenovu pověst, jak soustavně mění opravdové básně s myšlenkou, vtipem, energií i sebeironií na rozbředlé patvary, pro než je nejvhodnějším označením Lovecraftovo "rouhavé blekotání": ztělesnění stereotypu o moderní poezii natolik povznesené ve své abstraktnosti, že nedává naprosto žádný smysl

Písničkář, básník, ale i prozaik Leonard Cohen je dnes již legendou. Svou osobitou poetikou ovlivnil tolik umělců, že každý pohled na Cohenův text v sobě nutně obsahuje i mnohé z jeho statutu legendy, klasika, modly či vzoru. Skladbu, kterou bychom u jiného zavrhli, u Cohena bez problémů přijmeme; co nám někde jinde přijde jako klišé, vnímáme v textech milovaného Kanaďana jako působivý básnický obrat - tak silná je aura jeho osobnosti, tak uhrančivý jeho hlas, tolik podmanivé melodie.