(...) Bezmála šest desítek básní má až na výjimky jednu zásadní slabinu: nedotaženost. (...) Jsou však i texty, kvůli kterým stálo za to sbírku vydat. V nich čtenáře uhranou konkrétní až zemitě smyslové obrazy ve spojení se svéráznou mystikou. Také tam, kde se v básních ústředním bodem stává rozhovor a kde přistupuje zdařilá stylizace do mužského rodu, Mikulášková přesahuje sama sebe.