Stanislav Krátký: K plnosti: rozhovory Jana Mazance s dobrým bratrem a biskupem skryté církve

Kdesi jsem četl o Stanislavu Krátkém, že je jako studnice elánu a Boží moudrosti. Kniha rozhovorů, které se Stanislavem Krátkým vedl novinář Jan Mazanec, nazvaná podle Krátkého biskupského hesla K plnosti (Ad plenitudinem) představuje drobné svědectví o spirituální hloubce a vnitřní síle tohoto nadšeného a vytrvalého apoštola radostné zvěsti o vzkříšení Božího Syna, který jako pravý pastýř neustále povzbuzuje lidi Bohem mu svěřené a který se přes mnohé obtíže Božího nečasu nenechal znechutit. Spolu s průkopnickými pracemi Petra Fialy a Jiřího Hanuše o skryté církvi a společenství Koinótés a rozhovory s Ludmilou Javorovou a Janem Konzalem patří ke klíčovým svědectvím věnovaných (podruhé umlčovanému) společenství lidí, kteří se nebáli a nebojí žít svobodně své křesťanství v době nesvobody i svobody a kteří měli podle vůle některých představitelů církevní hierarchie upadnout do dějin zapomnění. Je určitým paradoxem, že zatímco mnozí jeho přátelé a známí začali po revoluci působit na mnoha vysokých veřejných funkcích a dostalo se jim společenského uznání (mezi přátele Stanislava Krátkého patřil například loni zesnulý ústavní soudce a politický filosof Vladimír Čermák, autor asi nejambicióznějšího a nejsystematičtějšího politicko-filosofického díla v době totality, který se s Krátkým často stýkal a u Krátkého si jeho přátelé a známí nechávali křtít děti a uzavírali církevní sňatky), tak biskup skryté církve Stanislav Krátký zůstával jěště dlouho po revoluci zcela na okraji jakoby za trest v malé pohraniční farnosti, kam ho vyhnali v 70. letech komunisté. Není také bez zajímavosti, že biskup Stanislav Krátký byl považován komunistickou mocí za jednoho z nejaktivnějších vyhraněných nepřátel socialistického zřízení. Kniha K plnosti nabízí velké myšlenky vyjadřované srozumitelným jazykem a laskavá slova plná povzbuzení a naděje tolik potřebná pro orientaci lidí v nejistotách a zmatcích naší doby.