(...) Druhému životu, u Prokopa zajímavému jak zdůrazňováním nacionálních, antiněmeckých motivů, tak transformací léčitelských zázraků v barokní době, se Sommer věnuje jen okrajově. Nemějme mu to ale za zlé, neboť tak učinil vědom si skutečnosti, že by se příliš vzdálil původnímu záměru prohloubit poznání počátků českého státu a církve a že by bez nové heuristiky pouze opakoval to, co před léty vyčerpávajícím způsobem sestavil Prokopův apologeta František Krásl.