Štěstí

Jedním z kritérií dobrého filmu je, že se dá vidět opakovaně. Štěstí se opakovaně vidět MUSÍ, protože napoprvé vám unikne spousta těch cenných detailů, jako je třeba návaznost scény se srdceryvně plačícím Páťou - střih - a pak ztuhlá atmosféra ve výtahu. Nebo opilecké ráno O.Součka. Nebo Tondův výraz tváře, v momentě, kdy se Monika ve výtahu rozhodne, že se k němu stěhují. A takových zdánlivých detailů je tam bezpočet. Pro mě je to nejlepší český film, co jsem za poslední léta viděla - a nikdo by mi asi nevěřil, kolikrát. Pane Slámo, jen tak dál. P.S.Jen by mě zajímalo, co na to JUDr.Marie Vodičková (Fond ohrožených dětí).