Nakladatelství Větrné mlýny

Román Ryby a draci vystřelil litevskou spisovatelku Undinė Radzevičiūtė na parnas světové literatury. Autorka v něm prolíná dva nesourodé světy, samotný název je symbolickým odkazem na křesťanskou Evropu a starobylou Čínu.

City, které v rámci společenských stereotypů spojujeme převážně s mladými lidmi, se nevyhýbají ani seniorům.

Antologie českých básnířek 1857—2014.

Jiří Gold patří mezi nejdůležitější a zároveň nejvíc opomíjené autory české poezie po druhé světové válce.

Asi nejzásadnější Vilikovského román, spolu s Příběhem opravdického člověka (Větrné mlýny 2014). Dvě části knihy, nesoucí v názvech téma osamělosti, spolu vzdáleně příběhově souvisejí, ale nahlížejí na zlo ze dvou úhlů. Zevnitř a zvenčí.

Linhart v řadě potřetí! A podruhé ve střední Evropě: po Vídni Lvov. (Aberystwyth to pak všecko zpovzdálí pěkně rámuje a diriguje: jako třetí vzadu, jako čtvrtý mušketýr.) Hlavní roli má i tentokrát jazyk.

Zapadlý bar na okraji tropického velkoměsta čeká na apokalypsu. Je čas na rekapitulaci a cesta do minulosti je stejně neznámá, tajemná a nebezpečná jako očekávaný konec.

Mladou ženu požádají, ať vleze do krabice a nechá se rozřezat. Starý trik hodlá kouzelník nacvičit se svou novou asistentkou doma, kde vše sleduje jeho žena.

Toto je reportáž o zemi sužované hrůzovládou diktátora Envera Hodži, který po roztržce s Jugoslávií, Sovětským svazem a Čínou uvěřil tomu, že se Albánie může stát soběstačnou komunistickou pevností.

Úspěšný a respektovaný autor cestopisů záhadně zmizí. Opustil svoji rodinu dobrovolně nebo je za tím něco jiného? Aby jej našel, vydává se jeho syn na cestu subsaharskou Afrikou, která se pro něj stává čímsi jako iniciačním obřadem dospělosti.

Nekompromisně realistický román slovenského copywritera Ondreje Štefánika je výpovědí o době, již právě teď žijeme. Její chorobné symptomy popisuje autor nemilosrdně, skepticky a s jistou dávkou cynismu.

Globální migrace, klimatická krize, populizmus, náboženský fanatizmus. V Dunaji ožily vyzy. Drony sledují každý náš krok. Oceňovaný slovenský prozaik, publicista a překladatel Michal Hvorecký se vrací k literární fantastice a nabízí jedenáct povídek.

Kniha je fiktivním rozhovorem mladého novináře s členkami tajného, výslovně ženského přírodního společenství. Pokouší se přijít na to, proč ženy opustili rodiny a pohodlný život ve městě za existenci v lesní izolaci.

Dvanáct povídek a jednu novelu spojuje chuť vyprávět, ať již jde o rozmarné příběhy z cest do Španělska a Izraele.

S tvorbou Josefa Holcmana jsem se poprvé seznámil asi před třiceti lety. Už tenkrát mi došlo – to není jen spisovatel, to je živel.

Esejisticky laděná próza, monolog ústavního právníka, bývalého sociálního demokrata a vcelku slabošského intelektuála. Autor zde, podobně jako v dalších svých knihách, opět klade radikálně skeptické otázky, které znepokojují.

Lubor Vyskoč není autorem, který by za každou cenu experimentoval a usiloval o něco nového. Je si vědom svého básnického hlasu a drží se jej, jeho poetika je pevnou stavbou, bezpečným prostorem.

Neodkladnosti, o kterých se mluví nejasně a mlčí přesně. Od sebe přes svět zpátky k sobě. Neustrnout, ale udržet si klid, nejvíce nestabilní věc. Nebýt tu zbytečně, ale nepřevážit se, ať to občas trochu groteskně a ironicky popíchne.

Poezii zdobí kde co. Málokdo v ní však hledá poctivost. A protože Dominik píše poctivě, je na světě o něco méně opuštěnosti. Pracuje se slovy, nikoliv jen s pocity a emocemi. Dokáže demonstrovat fakt, že vědět znamená sedět a mít mozoly i na prdeli..