(...) Kniha Sade, Fourier, Loyola, kterou nyní vydalo pražské nakladatelství Dokořán v překladu Josefa Fulky, patří v Barthesově tvorbě k tomu nejpodivuhodnějšímu. Už tím, že dokázal spojit a najít společné momenty u autorů, kteří na první pohled spolu nemají vůbec nic společného (...) Z Barthesovy brilantní analýzy se stránku po stránce vynořují jejich společné rysy: za různými obsahy jejich textů se skrývá společná forma, společná posedlost, nový jazyk, který není jazykem komunikace, ale neomezenou řečí. (...) Neocenitelný půvab Barthesovy knihy, této nikoli paradoxní výzvy "naučme se číst", je především ve vychylování ze zaběhnutých způsobů "listování knihou", v odkrývání a vyjevování významů.