(...) Constance odmítá pokrytectví v podobě marné lékařské péče, stejně jako v mládí odmítla předem daný způsob života. Umírá s vědomím, že prožila život svobodně, ačkoli nedošly naplnění všechny její plány. Román vyprávěný úsporným stylem tak nepůsobí s ohledem na pochmurnost příběhu tísnivě. V závěru knihy Johnstonová prokazuje své umělecké kvality v plné míře. Katarze, kterou nabízí, působí očistně a autorka ji podává s řemeslnou bravurou.