Marně přemýšlím jakou knihu by si musela vybrat z batohu žena v kupé, aby vyvolala u spolucestujících znechucení, zvláště když je vegetariánka, krásná, nemluvná a nemá po kom pokukovat.
I když lze i s dobrou knihou zacházet nevhodně, je postrachem člověk, který ji knihu drží – ne dobrá kniha (bez ohledu zda je to Malý princ, Haló – Jácíčku nebo medvídek Pú)
Sám jsem si na poslední jízdu vlakem vzal OTEVÍRÁNÍ PAMĚTI (obrázky na plátně času) – Pavla Jurkoviče. Jasně oč jde vyjádřil na přebalu profesor Mihule: „Jurkovičovo Otvírání paměti je svědectvím o době, kterou autor prožíval jako Čech pyšný na své předky a na jejich kulturu, jako hudebník…jako humanista, který se cítí oslovován minulými stoletími…jeho paměť se otvírá do impozantní šíře, s níž před námi defiluje zástup postav, jež jako celek dominovaly české kultuře…/Jurkovič/ je kulhavý poutník, trobador a žakér – a to je dobře…“
Knihu vydalo Karolinum v prvním vydání na podzim roku 2005. 245 stran
Paměti jsou doplněny diskografií, bibliografií, fotografiemi a jmenným rejstříkem.
Marně přemýšlím jakou knihu by si musela vybrat z batohu žena v kupé, aby vyvolala u spolucestujících znechucení, zvláště když je vegetariánka, krásná, nemluvná a nemá po kom pokukovat.
I když lze i s dobrou knihou zacházet nevhodně, je postrachem člověk, který ji knihu drží – ne dobrá kniha (bez ohledu zda je to Malý princ, Haló – Jácíčku nebo
...