(...) Život na dně není analytická práce, spíš osobní prohlášení, vyznání názoru; manifest, dovolíte-li. Manifesty bývají vášnivé, nikoli přesné. Fakta, která autor shromáždil, však často mluví sama za sebe, ať si o jeho analýzách myslíme cokoli. Vynikající je především kritika přebujelých institucí sociálního státu, útulků pro chudé, kde je víc úředníků než bezdomovců. Číst Dalrympla by rozhodně měli politici, hlavně ti levicoví. Jde vlastně o sbírku inteligentních námitek proti jejich postojům, podložených nezpochybnitelnými příklady. Kdo neobstojí proti Dalrymplovi, ten o budoucnosti sociálního státu dost nepřemýšlel.