Plukovníkovi nemá kdo psát

Známá novela vyšla poprvé časopisecky roku 1958 a knižně o tři roky později. Místem děje navazuje na Všechnu špínu světa, objevuje se tu však odlišná perspektiva vypravěče: zatímco v předešlém díle je fiktivní svět Maconda popisován zvnitřku, v Plukovníkovi je líčen zvnějšku, jakoby objektivním vypravěčem. Přestože v novele realismus na první pohled dominuje, nacházíme tu reálné i fantastické prvky pospolu podobně jako autorovy charakteristické motivy. Závažný význam přisoudil Márquez motivu smrti plukovníkova syna. Zároveň jde o vykreslení určité politické situace – don Sabas, kmotr zesnulého syna a stranický předák, unikl perzekuci; plukovník a jeho manželka jsou, jak říkají, „sirotky“ svého zavražděného syna; zájem dalších postav o plukovníkova kohouta je rovněž politický. Také zde žije městečko v ovzduší násilí, tajného odporu uvnitř a ozbrojených akcí v terénu…