Švédský prozaik a dramatik Per Olov Enquist (1934) pokračuje ve svém posledním románu Kniha o Blanche a Marii (Boken om Blanche och Marie, 2004) v linii, kterou známe i u nás např. z jeho knih Strindberg – život, Hamsun, Návštěva osobního lékaře nebo z některých divadelních her (např. Ze života žížal nebo Obrázkáři)...

(...) „Obávám se, že mě lidé považují za experta na lásku. Já se ji ale snažím jenom popsat a vysvětlit,“ říká Enquist v rozhovoru ke Knize o Blanche a Marii. Román je jeho dalším úspěšným pokusem dobrat se podstaty lásky, přestože na otázku položenou v úvodu nenabízí jasnou odpověď. Nebo právě proto. Amor vincit omnia.

Beletrizovaný dokument? Esej? Román? Taková otázka se čtenáři vtírá od prvních řádků knihy Pera Olova Enquista. A neplatí to jen pro čerstvě přeloženou Knihu o Blanche a Marii. Švédský spisovatel s oblibou vychází z reálných situací, v nichž se ocitly reálné osoby, často slavných jmen. (...) Za reálnými fakty se totiž skrývají věci, které strohá řeč dokumentů není schopna postihnout. Touha po lásce, ale také bolest, nenávist, nepochopení... Celá škála rozličných vášní a citů. Právě tento skrytý rozměr historie Enquist odhaluje v příběhu dvou žen, které patřily k populárním postavám doby, jež snila o objevování správných návodů ke smyslu života.