Když ne nyní, kdy?

(...)Levi udržuje dvojí rovinu příběhu, jak tu řekněme ideální a idealistickou, když postavám a příběhu vtiskuje univerzální a symbolickou platnost, tak onu realistickou, zasazující postavy a děj do konkrétního kontextu. Jeho hrdinové jsou nositeli tradic východoevropského židovstva, pokorných, bohabojných a mírumilovných obyvatel štetlů, synů a dcer Jóbových, a zároveň se v nich v drsných podmínkách uprostřed bažin a lesů probudily zasuté atavismy bojovníků, potomků Davidových. Všechny postavy jsou mimořádně živé a autentické. Nejsou líčeny s patosem či sklonem k idealizaci, pouze s hlubokým porozuměním pro lidské slabosti a nedostatky.