Postel u okna

Tato kniha mě zaujala podtitulkem Psychologický román s detektivní zápletkou. Ale při čtení bylo těžké ji nezavřít a neodložit, přestože děj je zajímavý a nezvyklý. Je to tím, že kniha je „zbytečně“ rozepsaná na téměř 400 stranách. Vezmu-li ale v úvahu to, že byla věnovaná sanatoriím, lékařům a sestrám a problémům pacientů, odpustila bych zdlouhavost, která je způsobená tím, že se autor do hloubky zabývá problematikou dobra a zla, a hledáním sebe sama. Podle mě je velmi důležité, že se čtenáři seznámí s existencí některých psychických potíží, pochopí je a třeba se nebudou stavět k takto postiženým lidem odmítavě, jako většina lidí v dnešní době. Zařazuji tedy knihu do šuplíčku „pro nenáročné čtenáře, které zajímá psychologie, rozbor mezilidských vztahů a originálně napsaná kniha“.