(...) Pomineme-li tu nejméně přesvědčivou várku Komárkových „románů“, jíž jsou rozepsané vtipy, pak asi nejpočetnější skupinou ze Smradlavého psa jsou mikromorality, epizody s naučením, poněvadž Martin Komárek je – a to je jeho pravá autorská podstata! – libertinsky se tvářící moralista. Mně osobně jsou nejbližší ty texty, v nichž si Komárek nevypomáhá tezí, nýbrž má v nich myšlenku a ponechává příběh viset sobě samému „napospas“ v krutém paradoxu.