Když jsem si otevřela kostičkovanou knížku od brněnského básníka Miroslava Fišmeistera, rozesmála mě v podstatě hned na první pokus - i když se neprezentuje jako humoristická sbírka.
K poezii nemám moc blízko, možná je na mě příliš vážná, možná příliš hluboká, možná příliš nepochopitelná, možná nemám talent na čtení a uchopování poezie do svých bloggerských prstů. Přes to všechno - básníci odpusťte - jsem vzala knížku s poezií po asi dvaceti letech do ruky a... rozesmála mě.
Ne, že bych rozuměla všemu nebo i většině, ale něčemu rozumím. Víc než pár věcí mě oslovilo, vyvolalo na mých tvářích úsměv a co je největší zásah - vtisklo mi do duše pár veršů tak, že se pousměji i tehdy, když si na ně jen tak v duchu vzpomenu.
Králičí šepot:
'Držte si kopce!
Pojedeme z klobouku.'
Že doba je vážná, to se říká už několik tisíc let pořád dokola.
Že život není peříčko, to mi vtloukali do hlavy už odmalička.
Že existuje poezie i pro normálního člověka - nebásníka s mizerných smyslem pro verše a rytmus padajících slov - to vím až teď...
Každopádně je to fajn knížka!
Lucienne
www.lucienne.bloguje.cz
Když jsem si otevřela kostičkovanou knížku od brněnského básníka Miroslava Fišmeistera, rozesmála mě v podstatě hned na první pokus - i když se neprezentuje jako humoristická sbírka.
K poezii nemám moc blízko, možná je na mě příliš vážná, možná příliš hluboká, možná příliš nepochopitelná, možná nemám talent na čtení a uchopování poezie do svých
... 
