(...) Téměř šest kilogramů, míry 245/295/70 mm, 1352 stran textu prokládaného 635 ilustracemi plus 160 stran barevných obrazových příloh, 2420 hesel, na šest tisíc titulů využité literatury... Už jen před pouhým shrnutím vnějších atributů Encyklopedie knihy od Petra Voita je třeba smeknout. Dvojnásobnou poklonu si pak zaslouží pečlivě zpracovaný obsah, jenž z ní činí publikaci ve svém oboru propříště nepostradatelnou. Obdivuhodný je i sám fakt, že obsáhlou a už od pohledu pečlivě vyvedenou a vytištěnou knihu (tisk banskobystrické Tlačiarne BB), sestavil jeden jediný autor - byť autor zkušený, s pověstí vynikajícího bibliografa a badatele ve věcech starých rukopisů a tisků (ročník 1956).

(...) Při nesporné textové kvalitě by si masivní lexikon možná zasloužil ještě o maličko honosnější kabát, ale i tak jde z pohledu nakladatele o odvážný čin, který se pyšní reprodukcemi z Olomouckého žaltáře či Kobergerových tisků. (...) A platí i dávný Terentianův citát Habent sua fata libelli, tedy že knihy mají své osudy: Voitův gigant neupadne dlouho v zapomnění.

Unikátní encyklopedie, která právě vyšla, odpovídá snad na všechny otázky týkající se dějin knihy. (...) Žádnou encyklopedii nelze přečíst od začátku do konce. Ani Encyklopedii knihy. Je ale užitečné ji pročítat, procházet labyrintem knižní kultury s očima otevřenýma. Každý si tu svou cestu musí hledat a najít sám. Jako orientační běžec vydává se čtenář do tajemného, o to však lákavějšího hustníku dosud nepoznaných jmen a termínů. Nemusí se ale obávat, že by zabloudil. Záchytných bodů, mapek a kontrolních stanovišť tu Petr Voit zanechal nepočítaně.