Kritik bez konzervatoře: Rozhovor s Jiřím Černým

(...) Pasáže týkající se krátké éry, kdy Černý vedl Rock & Pop a kdy de facto vyvrcholila a vzápětí se sesula sláva hudebního novinářství v Čechách (léta 1990 - 1993), patří k nejzajímavějším v knize, protože podaným pořád ještě s pociťovanou intenzitou prožitku. Když mluví o zborceném vztahu s Janem Rejžkem, o kterém se Černému prý už třikrát zdál sen, v němž jsou opět přátelé, nebo když mluví o tom, jak ho poznamenal medializovaný soud o spoluautorství knih z 60. let s Miroslavou Černou- Filipovou (cosi jako démonou jeho života), čteme už cosi více než pouhý rozhovor, zde začíná - zpověď.

(...) Knize se nedá upřít, že mapuje důležité a dosud téměř nepopsané a zvolna zapomínané události a střety. Riedel dokáže být neodbytný tam, kde je to třeba, místy to vypadá, že svou důkladnou přípravou dotazovanému pěkně zatápí. Kniha tak působí živě, až se má člověk někdy chuť hádat...

(...) Celkový dojem z knihy je výrazně kladný, právě už pro zmíněnou informační hodnotu, kterou zejména pro specializovaného čtenáře kniha má. Ale i pro formu, jakou Černý mluví a jak se ji Riedlovi podařilo převést na papír. Obzvláště zajímavé jsou trefné miniportréty nejrůznějších osobností, zejména umělců a publicistů. Černý je v názorech na lidi poměrně nesmlouvavý, vždy ale zůstává gentlemanem, nevidí černobíle.
HODNOCENÍ LN ****