(...) Text si udržuje svižné tempo, autor vybavil vypravěče cynickým tónem, jenž má navzdory strohosti a chladu v sobě cosi důvěrného. Právě tahle znepokojivá intimita hrdinovy zpovědi, vzbuzující ve čtenáři téměř pocit spoluviny, je Carlottovým geniálním tahem. Umožňuje, abychom se vžili do příběhu a přitom se nemuseli vcítit do jeho protagonisty.

(...) Cynický vypravěč příběhu Spi sladce, lásko (Dokořán, přeložila Karolina Křížová) se protlouká životem bez skrupulí, bez ohledů, bez zásad. (...) Sní ovšem o podstatně lepším životě. A k tomu vede jen jediná cesta. "Byl jsem rád, že jsem gauner. Konečně jsem měl příležitost stát se vítězem."
Carlottovy romány neskrývají poučení americké drsné školy. Ve vyznění jsou ale podstatně brutálnější. Svět už zkrátka není tím, co býval za časů Phila Marlowa a Sama Spada.