(...) Klasik cestovního deníku (...) se jako jeden z nejvlivnějších nomádů odmítá podílet na klišé o svérázu dálek, zato existenciálně promýšlí, zač je toho loket být "on the road". Proti povrchnosti půlhodinových cestománií stojí u Bouviera hluboký majestát pozornosti, láska k zahlédnuté bolesti i prozření potvrzující nomádské moudro, že svět nepoznáváme ani prostřednictvím divotvorných obrazů, ani ve tvářích místních, ale setkáváním s vlastním nitrem.

(...) Bouvier je (...) "básníkem cesty", jakoukoliv podobou přírody navždy okouzlený erudovaný introvert, což jeho textům dodává poetický smířlivý tón, nepostrádající nezbytný nadhled nad světem. Z knižních stránek nepromlouvá moralista, samolibý intelektuální kritik, hlučný a nespokojený turista, ale citlivý člověk, jenž nalézá i tam, kde by ostatní znuděně zívali.