Prozaik Howard Jacobson kdysi o Jane Austenové prohlásil: "Skutečnost, že se jedná o humornou autorku jí na vážnosti neubírá, naopak to k její vážnosti přidává." Román Mansfieldské panství, jenž patří k pozdějším dílům mistryně pozorování a slova, Jane Austenové, jednak není tak známý jako Pýcha a předsudek nebo Rozum a cit a jednak se nese ve vážnějším duchu. Je ještě více o psychologii postav a vzájemných vztahů, o lidské morálce i lidské zkaženosti.
Nejedná se však o nudné čtení, to by ho totiž nemohla napsat ta, co ho napsala.

Ano, skvělá kniha, ale nikoli pro každého. Po zajímavě exponovaném začátku následuje poněkud rozvláčná střední část, která je především mistrnou psychologickou studií uzavřené společnosti několika mladých lidí a jejich vzájemných milostných intrik. To vše z pohledu plaché a skromné hrdinky, která je právě pro svou nevýbojnost skvělým pozorovatelem jednání ostatních. V poslední třetině knihy ovšem tuto roli opouští a dostává se do víru dění. Následuje dramatický, citově vypjatý závěr, který naplní všechna romantická očekávání.

Jako většina knih od Jane Austenové mě i tato doslova pohltila. Mohu ji všem vřele doporučit.

Podělte se o vlastní zkušenost s knihou. Pomůžete tisícům nerozhodných čtenářů. Před odesláním recenze si prosím přečtěte pravidla pro přidávání a zveřejňování recenzí.

beletrie / česká